Novela nařízení vlády č.148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které schválila vláda ve středu 24. 8. 2011, vzedmula novou vlnu odporu tzv. protihlukových aktivistů a různých právních servisů. Přišli s obviněním, že novela obsahuje skryté navýšení limitů díky, jak říkají, vpašování tolerovatelné odchylky, takže nyní budou všechna měření v neprospěch exponovaných osob.

O co tedy jde ve skutečnosti? Měření hodnoty libovolné veličiny je vždy zatíženo určitou nejistotou. (vyjadřuje se hodnotou tzv. „rozšířené kombinované nejistoty“). Tato nejistota se musí brát v úvahu při rozhodování, zda výsledek měření splňuje nějaký stanovený administrativní limit (např. hygienický limit hluku), tedy zda dochází k naplnění protiprávního stavu nebo nikoliv.

Pokud totiž naměřená hodnota leží v pásmu nejistoty tvořící tzv. „šedou zónu“ kolem hodnoty limitu (tedy v pásmu, jehož horní hranice je dána hodnotu limitu s přičtenou hodnotou nejistoty a spodní pak hodnotou limitu s odečtenou hodnotou nejistoty), nelze spolehlivě rozhodnout, zda dochází k překročení nebo nepřekročení limitu. Při opakovaných měřeních za stejných podmínek totiž naměříme se stejnou pravděpodobností jak překročení, tak nepřekročení limitu. Představme si, že naměříme např. 59,5 dB a prohlásíme situaci vzhledem k limitu 60 dB za vyhovující, pak třeba hned při následujícím měření naměříme 60,5 dB a měli bychom tutéž situaci vyhlásit za nevyhovující a tak stále dál. Přitom všechna měření jsou správná! I laik musí dospět k závěru, že rozhodovat tímto způsobem bez uvážení nejistoty měření je zcela absurdní. Abychom tedy mohli objektivně a správně rozhodnout o naplnění protiprávního stavu, musíme vycházet z hodnot, kdy je zaručeno, že limitní hodnota bude prokazatelně, tedy prakticky se 100% pravděpodobností, překročena. A to jsou hodnoty ležící nad pásmem nejistoty, tedy nad „šedou zónou“.

Nejde tedy o nějakou tolerovatelnou odchylku, navíc skrytě vpašovanou vládou či Ministerstvem zdravotnictví, ale o standardní postup při hodnocení měření a zjišťování shody vycházející ze statistických zákonitostí a elementární logiky. Takto postupují orgány ochrany veřejného zdraví (KHS a Ministerstvo zdravotnictví) při kontrole provozu zdrojů hluku a řešení stížností občanů na hluk, tedy při řízeních „z moci úřední“. Rozhodování orgánů státního zdravotního dozoru na úrovní tzv. horního rozhodovacího limitu (tedy limit s přičtenou nejistotou nebo naměřená hodnota s odečtenou nejistotou) popsané výše je zakotveno již v Metodickém návodu pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí Ministerstva zdravotnictví č.j. HEM-300-11.12.01-34065 ze dne 11.12.2001, příloha E (publikováno ve Věstníku MZ, částka 1, leden 2002). Prakticky se používá od roku 2000, tedy od doby, kdy bylo uvádění nejistot do měření a hodnocení hluku v komunálním prostředí zavedeno. Tedy žádné nebo dokonce skryté vpašování.

Schválená novela nařízení vlády tento princip pouze přepisuje do právně závazného předpisu. Vlastní princip se však NEMĚNÍ. Znamená to tedy, že úroveň kontroly míry ochrany zdraví prostřednictvím státních orgánů se oproti minulé úpravě NEMĚNÍ.

Výše uvedená fakta by měli aktivističtí alarmisté i různé právní servisy, které novináři ochotně vydávají za experty, znát. Jenže pak by nebylo proč křičet a o čem psát. Proč psát o něčem, co je vlastně v pořádku.

Dne 15.6.2011 byl na serveru aktualne.centrum.cz uveřejněn článek "Hluk z Mittalu budí lidi ze spaní, soud tomu nevěří". Jde o soudní spor, ve kterém jsou zpochybňována již dvě nezávislá měření. Podrobnosti naleznete v článku ...

V souvislosti s novelou mezinárodní technické normy ČSN ISO 1996-2:2009 a následným vydáním metodického návodu Ministerstva zdravotnictví č.j. 62545/2010-OVZ-32.3-1.11.2010 pro hodnocení hluku v chráněném prostoru staveb se opět zvedla vlna alarmistického odporu, která vychází z desinterpretací, bohužel, aktivně šířených i částí veřejných médií.

V přiloženém článku jsou uvedena veškerá fakta osvětlující zevrubně danou problematiku.

Při rozhodování o stanovení společensky únosné míry zdravotních rizik expozice obyvatelstva hlukem v komunálním prostředí a možnostech regulace resp. snížení této expozice je nezbytné vzít v úvahu její stávající stav. Jde především o posouzení zátěže hlukem z pozemní dopravy, která tvoří největší podíl z celkové expozice obyvatel hlukem v komunálním prostředí. Přiložený článek se zabývá otázkou odhadu zátěže obyvatelstva ČR hlukem ze silniční dopravy.

V probíhající diskusi týkající se návrhu nového nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací je patrné, že laické i odborné veřejností často činí problém rozlišit oblast uplatnění postupů operativního zdravotního dozoru a oblast uplatnění strategického hlukového plánování. Dochází tak k nedorozumění, kdy je snaha používat principy jednoho přístupu v oblasti druhého a naopak.

V přiloženém článku jsou osvětleny oba základní přístupy užívané v ochraně veřejného zdraví před hlukem v komunálním prostředí a jejich základní rozdíly.

V příloze č. 1 je k dispozici oficiální český text směrnice END.

V příloze č. 2 je k dispozici prezentace zpracovaná ing. Michaelou Vrdlovcovou, která se na MZ podílela na implementaci směrnice END. Prezentace slouží jako stručný průvodce směrnicí END.